Pražský Jouda – Politická satira bez přilby a bez cenzury
Když realita nestačí: Týdenní dávka politického humoru
Karikatury, kauzy a komentáře, které si jiní jen myslí
Kabinet poskládaný z lidí, kteří vypadají, že mají plán, zatímco ve skutečnosti jen čekají, že to nějak dopadne a hlavně že si nikdo nevšimne detailů.
Premiér působí jako učitel matematiky, který si spletl třídu s orchestrem a teď zoufale mává taktovkou, aby to aspoň znělo jako harmonie.
A prezident?
Ten připomíná rodinného strýce, který u chlebíčků pronáší hluboká moudra, jimž nikdo úplně nerozumí,
ale všichni raději přikyvují, protože odpor by znamenal další půlhodinový monolog. 😄
Karikatury, kauzy a komentáře, které si jiní jen myslí
Kabinet poskládaný z lidí, kteří vypadají, že mají plán, zatímco ve skutečnosti jen čekají, že to nějak dopadne a hlavně že si nikdo nevšimne detailů.
Premiér působí jako učitel matematiky, který si spletl třídu s orchestrem a teď zoufale mává taktovkou, aby to aspoň znělo jako harmonie.
A prezident? Ten připomíná rodinného strýce, který u chlebíčků pronáší hluboká moudra, jimž nikdo úplně nerozumí, ale všichni raději přikyvují, protože odpor by znamenal další půlhodinový monolog. 😄
Kronika prezidentů, co se snažili vypadat moudře
Tomáš Garrigue Masaryk
1918 – 1935
Masaryk by dnešní republiku viděl asi jako experiment, který se nechal v troubě o dvacet let déle, než měl.
A po prvním pohledu na politiku by jen nasedl na koně a nechal nám cedulku: „Zkuste to znovu, tentokrát podle návodu.“
Edvard Beneš
1935 – 1938
Beneš měl tolik abdikací, že by si na ně mohl založit věrnostní program — každá pátá zdarma.
A kdyby viděl, jak to tu občas vypadá dnes, možná by si preventivně připravil ještě jednu navíc.
Emil Hácha
1938 – 1945
Hácha měl prezidentování tak náročné, že by dnešní politická funkce pro něj byla all‑inclusive dovolená.
A kdyby viděl, jak to tu občas vypadá dnes, pravděpodobně by si řekl, že jeho období vlastně nebylo to nejšílenější.
Klement Gottwald
1948 – 1953
prezident sešel z Hradu s úsměvem člověka, který právě podepsal něco, co by si radši nepřečetl ani on sám.
A když ho novináři zastavili, jen prohlásil, že všechno jde podle pětiletky — akorát nikdo neví, které.
Antonín Zápotocký
1953 – 1957
Éra, která tehdy nastala, připomínala továrnu na optimismus, kde se vyráběly hlavně fronty a prázdné regály.
A kdyby se tenhle „prezident pracujícího lidu“ objevil dnes, nejspíš by se divil, že lid už dávno pracuje hlavně na tom, aby přežil politiku.
Antonín Novotný
1957 – 1968
Novotného éra připomínala nekonečnou schůzi, kde se všichni tváří, že je všechno v pořádku, jen aby nemuseli nic řešit.
A kdyby se tenhle „prezident klidu a pořádku“ objevil dnes, nejspíš by jen pokrčil rameny a řekl, že chaos je taky forma pořádku.
Ludvík Svoboda
1968 – 1975
Svobodovo prezidentování připomínalo člověka, který se probudí uprostřed bouřky a musí dělat, že má situaci pod kontrolou.
A kdyby se objevil dnes, nejspíš by jen zamumlal, že některé déjà vu jsou silnější než jiné, a šel by si dát panáka.
Gustáv Husák
1975 –1989
Husákovo období připomínalo dlouhou pauzu, kdy se čas zastavil a všichni dělali, že je to vlastně v pohodě.
A kdyby se objevil dnes, nejspíš by jen suše poznamenal, že normalizace byla proti tomu docela wellness pobyt.
Václav Havel
1989 – 2003
Havel by dnešní politickou scénu nejspíš označil za absurdní drama, které by ani on nenapsal — a to měl pro absurditu slabost.
A po prvních pěti minutách by si asi zapálil, podíval se do kamery a řekl: „Tohle už není divadlo, to je improvizace bez scénáře.“
Václav Klaus
2003 – 2013
Klaus by dnešní svět nejspíš označil za globální spiknutí proti jeho klidu, i kdyby šlo jen o otevřené okno.
A kdyby se objevil na scéně dnes, pravděpodobně by si přinesl vlastní pero — pro jistotu, kdyby bylo potřeba něco nepodepsat.
Miloš Zeman
2013 – 2023
Období tehdejšího prezidenta připomínalo talk‑show, kde se nikdy neví, jestli přijde host, nebo jen jeho ozvěna.
A kdyby se tenhle typ prezidenta objevil dnes, nejspíš by si přinesl vlastní křeslo — pro jistotu, kdyby se jednání protáhlo.
Petr Pavel
2023 – 2027 snad konec
Fiktivní generál‑prezident působí, jako by každé rozhodnutí řešil vojenskou disciplínou — hlavně rychle, stručně a bez zbytečných otázek, které by stejně nikdo nechtěl slyšet.
A když se ho novináři ptají na detaily, jen přimhouří oči a vypadá, jako by zvažoval, jestli odpovědět… nebo vyhlásit cvičení.